Nové Mlýny a tak okolo

    Po vydařené prezentaci na výstavě Carp show Moravia mi zůstala úplně volná neděle a já už dopředu plánoval, jak toho využiju. Cíl byl jasný. Ranní rozlet hus na pastvu z prostřední nádrže Nových Mlýnů a pak se projít po hrázi dolní nádrže, co kdyby třeba ty sněhule severní přece jen počkaly..

Svítání na Nových Mlýnech-pohled, který neomrzí...

   Tentokráte se mi, stejně jako králíkovi Bobkovi, z vyhřátého pelechu ale vůbec nechtělo, ale vidina svítání a poslech divokých hus a k tomu třeba ještě i nějaká ta fotografie, to mne z postele přece jen zvedlo :-)

   Cestou k nádržím mi silnici přeletěl kalous ušatý a za chvíli už stojím na malém plácku u propusti a kochám se tou krásou. Je ještě brzy, obloha teprve bledne, ale dole u schodů už je pěkně živo. Nespočet hus a kachen se ozývá z vodní hladiny, ale nechci je rušit přečasně.

   Ze stromů na břehu mezitím slétlo za pěkného rámusu několik stovek havranů polních a kavek obecných na led. Na fotku to ještě zdaleka není, tak snad vydrží co nejdéle. Co chvíli se jich část zvedne a zase se vrátí do hejna zpátky.

 

havrani polní a kavky obecné odlétají z ledové plochy nádrže

   Mezitím už se celkem pěkně rozednilo a do ptáků, jako když střelí! Co je tak vyplašilo, netuším, ale orlů mořských jsem později během dne viděl ještě několik. Vystupuju z auta a dělám první fotky.

  Na hladině pozoruji lysky černé, poláky chocholačky i velké, husy velké i běločelé, minimálně jednu potápku roháče a další opeřence...

nad kostelíkem...

 

husy odlétají na ranní pastvu...

   Zima celkem obstojně zalézá pod nehty, přidává se slabý vítr, je čas se trošku zahřát a tak přejíždím do Dolních Věstonic na hráz mezi druhou a třetí nádrží. Velikou radost mám z nespočtu morčáků velkých, kterým se tady evidentně líbí! Také hoholi severní se ukazují mezi březňačkami a spoustou lysek černých. Společnost jim dělá pěkná skupinka kormoránů velkých a racků chechtavých.

pestrá sestava na "trojce"

   Dělá se hezky a slunce začíná příjemně hřát do vymrzlé tváře. Fotím skupinku ptáků na nezamrzlém velkém oku u propusti a mířím přes hráz na druhou stranu ke Strachotínu. Mám v plánu pokusit se najít sněhule severní, vzácné zimní hosty v tomhle krásném kraji. Bohužel nemám štěstí. Při cestě zpět na horkou kávu zahlédnu na hrázi Dodina. Robert vyrazil na ptáky sám a tak si chvilinku povídáme. Je mi však už opravdu zima a tak se dávám na další cestu. Přestávka na kávu přišla jako na zavolanou!

  

solitér

   Po výborné kávě a bagetě vyrážím na poslední část mého dnešního jihomoravského putování. Do Klentnice přijíždím trošku oklikou, ale to vůbec nevadí, protože jsem cestou viděl krahujce obecného a konopky obecné. Ty žlutozobé se nekonaly, to už bych chtěl opravdu hodně na jeden den venku :-)!

   Cestou do všeobecně mezi ornitology známého lomu pozoruji dlaska tlustozobého a těším se, zda se mi podaří alespoň zahlédnout tamní skvost-zedníčka skalního. Nikdy bych nevěřil, že to bude tak jednoduché. Sotva jsem do lomu udělal pár kroků a podíval se do stěny, už jsem ho viděl! Sice na daleko, ale viděl...Když jsem se podíval po sluncem ozářené stěně lomu, přislo mi to jako hledat jehlu v kupce sena, ale podařilo se. Skrze objektiv pozoruju tu krásu na skále a dělám alepsoň dokumentární fotku, jako důkaz, že jsem ho skutečně viděl. Po chvíli zedníček přeletěl do další části lomu a za pár minut mi zmizel úplně.

 

 Zedníček skalní ...

 

... a jeho přirozené prostředí během zimních měsíců u nás...

   Nastal čas na návrat, audience u zedníčka skončila a já to mám domů ještě pořádný kus cesty. V teple auta na parkovišti dopisuju poslední druhy a končím na čísle 40. To byl vážně povedený den se vším všudy!