Jeřáb popelavý a brandenburské mlhy 1. část

    Středeční večer se nese ve znamení deště a nevěští tedy pranic dobrého. Nicméně těsně kolem půlnoci otáčím klíčkem v zapalování a po krátkém průjezdu teď už prázdnými bavorskými okreskami a setmělými vesničkami najíždím na dálnici A9 směr Berlín. Začíná mé další "Putování za jeřáby"...

    Mým letošním cílem není jen všem dobře známá tahová zastávka jeřábů nedaleko neměcké metropole, ale i pár nových míst v okolí, na které jsem dostal typ od kamaráda, který bohužel nedostal volno v práci a tak jsem mu slíbil, že se tam určitě zastavím a podám info :-).

   Osobákem celkem snadno předjíždím noční koráby silnic, které, stejně tak jako já, v každý všední den, když jsem v práci, křížují evropské dálnice. Cesta ubíhá rychle a tak na svém oblíbeném parkovišti asi ve dvě ráno dělám krátkou přestávku na bockwurst a kafe, protahuju se a za chvíli už zase mažu dál. Nějak jsem si neuvědomil, že to není zase až tak daleko a že se tak dobře pojede a tak mám přece jen trošku fóra. Nechci k prvnímu novému místu přijet za tmy, chtěl bych vidět, jaké je i jeho okolí a tak beru za vděk noční tmou svítící "Aralku" a na chvíli usínám v autě na parkovišti.

   Probouzí mne telefon od manželky s dotazem, zda jsem v pořádku. Vysoukám ztuhlé tělo ze sedačky a mířím k rozsvícené benzínce, slibně vonící čerstvé kávě a houskám.

  

    Za všechno může cestář :-)! Ano. Je to tak. Jedu dál  ranním brandenburskem po takové úzké cestě a už několik minut pozoruji na obloze různě velká hejna hus. To z nějakého nocoviště odlétají na první ranní pastvu! Navigace mi ukazuje několik větších či menších vodních ploch v okolí. Zastavuji na konci jedné z nesčetných vesniček a dělám první fotky. Takové ty z radosti, že jsem zase venku a nic nemusím a všechno můžu, znáte ten pocit ;-)... U silnice stejně jako já, stojí cestářské auto a muž v oranžové vestě uklízí nepořádek v nedalekém příkopu. Ptám se ho, jestli neví, odkud ty husy lítají. Jeho odpověď mne mile překvapila. Kousek odtud je prý chráněné území se spoustou ptáků! Do zápisníku si píšu rychle názvy vesniček "kudy tudy do Bavorova" a loučím se se skvělým informátorem.

   

   Cestu nacházím celkem snadno a rovněž tak i "polňačku" k ornitologické pozorovatelně na okraji menšího jezera. Je to vysoká krytá věž, ze které je úžasný výhled po okolí i na hladinu jezera, která v tuto chvíli hostí stovky divokých hus! Odkládám batoh s fotoaparáty, beru do ruky dalekohled a do mého terénního zápisníku začínají přibývat první ptačí druhy.

   Nejpočetnější jsou tady husy velké, následují běločelky a husy polní. Na nízké vodě stojí desítky volavek bílých i popelavých, suchou ulomenou větev si jako sušák vybrali kormoráni velcí a jeden mladý orel mořský. "Mořák" mi dělá velikou radost vždycky :-), je to impozatní pták a na takhle rozlehlých vodních plochách, hustě obsazených vodním ptactvem, platí za kondičního trenéra, aby husy nezatučněly!

   To se pak celá ta masa těl a peří s obrovským hukotem vznese do vzduchu a křik poplašených ptáků je slyšet "na míle daleko".. Jen to počasí je takové nemastné neslané a co chvíli drobně mrholí.

   V dalekohledu vidím vzadu za rákosím velké hejno odpočívajících jeřábů. Rozhoduji se zajet se na ně podívat o trochu blíž. Slézám z pozorovatelny a z rákosí se ozývá sýkořice vousáta, překrásný pták, žijící tak skytě, že do dnešního dne nemám jedinou její použitelnou fotografii, přičemž jsem ji viděl už tolikrát. Teď ale mířím za jeřáby.Po cestě mezi poli míjím staršího opla s mužem za volantem. Emblém za předním sklem vypovídá o místním lovci. Zdravíme se pouze kývnutím hlavy a pokračujeme každý svou cestou.

Dojíždím do staré aleje, odkud je vidět na jeřáby, odpočívající a pasoucí se na zbytcích po posekané kukuřici. V popředí postává v zelené trávě smíšené hejno hus běločelých, velkých i polních. Bedlivě pozorují okolí a teprve když zjišťují, že jim ode mne nehrozí žádné nebezpečí, dávají se v klidu do pastvy a očistě peří. A taky alespoň na chvilinku vykouklo sluníčko ;-)!

   Ve vsi se stavím u pojízdného imbissu pro něco na zub. Usměvavá starší paní mi ukazuje cestu k místnímu infocentru, mají však zavřeno. Vracím se k autu a vedle mne zastavil světlý opel.. Navzájem jsme se představili a z chlapíka se klube velký znalec místní fauny, který mi nabízí svoji pomoc a rady ohledně jeřábů v okolí. Moje auto, vzadu polepené samolepkami jeřábů z půlky Evropy, mluvilo zřejmě za mne :-). Domlouváme se na příští den a já se vydávám, dokud je ještě světlo, na další cestu, mám v plánu před dojezdem na "nocoviště" navštívit doporučené místo od kamaráda.

   Nepřehlédnutelnou dominantou Gülpersee je stavba větrného mlýna, který stojí na malé vyvýšenine na břehu jezera. Je zároveň pozorovatelnou, ze které je však díky již poměrně vzrostlým stromům docela špatný výhled. Co však rozhodně stojí za návštěvu, je břeh jezera s několika pozorovacími místy i informačními tabulemi o mistni avifauně.

   Dávám se doleva po cestě, odkud slyším kejhání hus a oblohu křížují hejna jeřábů.

   Tolik čírek obecných jsem v životě najednou pohromadě neviděl! Bohužel je nízký stav vody a tak je většina ptáků na slušnou fotku neúměrně daleko. Přesto v dalekohledu pozoruji asi 500 čejek chocholatých. Na hladině v dáli se jako kocábky pohupují tisícovky hus...

   Cestou potkávám partu nadšených ornitologů z Rehau nedaleko Hofu a také postaršího holanďana. S němci byla zábava a společně jsme určili jak velmi světlou káni lesní tak i ornitologa ze severu Čech Vaška Berana :-)

   Byl to dnes pěkně dlouhej den, ubytovávám se ve Fehrbellinu už skoro za tmy, pizzerie hned naproti přes ulici, kterou vede mladej makedonec, dělá příjemnou tečku za mým prvním dnem tady na jeřábech ;-) ...