Nepodceňujme vlastní bezpečnost na Nových Mlýnech

  

   K napsání tohoto možná netradičního článku mne přivedly zhruba dva důvody. Tím prvním je ten, že patřím, i když k ne tak častým, návštěvníkům tohoto oblíbeného místa k fotografování a pozorování ptáků této jihomoravské perly

a tím druhým je, že se na níže popsané dokážu podívat i z té "druhé strany". Ale dost tajemna :-)

   Vždy, když přijedu na všem ornitologům dobře známé místo odstavného plácku na hrázi mezi horní a prostřední nádrží Nových Mlýnů a mám vylézt z auta, mám takový divně svíravý pocit... 

   Je to na jednu stranu moc hezké místo ke sledování ptačích obyvatel obou těchto velkých a ornitologicky jistě významných vodních ploch, ale na druhou stranu místo velmi nebezpečné a jak jsem se na samém konci letošního roku sám na vlastní oči přesvědčil, pozorovatelé ptáků dokáží v touze po spatření ať už běžných druhů či naprostých rarit neuvěřitelné věci :-(...

  

   V zimních měsících je místo u přepadu vody z horní nádrže do prostřední ideálním místem pro pozorování a fotografování divokých hus, které se se svítáním za hlasitého kejhání zvedají z vodní hladiny a míří na pastvu do polí v okolí. Záměrně píšu že se svítáním, kdy obloha na východě teprve bledne a světla přibývá jen velmi pomalu. 

   Neskutečná hustota provozu na této důležité dopravní tepně táhnoucí se z jihomoravské metropole směrem na tu rakouskou představuje zvláště v tomto časovém úseku veliké nebezpečí pro všechny, kdo se v těch místech pohybují, ať už s dalekohledy či fotoaparáty, ale i na čtyřech i více kolech. Měli bychom mít v té naší honbě za senzačním pozorováním v hlavě krom zápisu do Big year i to, že zvláště čtyřicetitunový kolos, jedoucí po hrázi povolenou sedmdesátkou, potřebuje pro zastavení neskutečnou vzdálenost a ve tmavém, nereflexními prvky vybaveném oblečení budeme vidět z kabiny kamionu na poslední chvíli. 

   Zejména při dešti a je - li řidič oslněn ještě světly protijedoucích aut, je náš pohyb po této komunikaci doslova "ruskou ruletou" a do maléru můžeme přivést nejen sebe, ale i řidiče...

   Zvláště je třeba dávat pozor na to, na co lidé většinou zapomínají - na celém tomto úseku je povoleno předjíždění vozidel přerušovanou bílou čárou, takže se může velice snadno stát, že hrází "poletí"v jednom směru auta v obou pruzích a za kamionem jedoucim v pravém pruhu nebude vidět ani autobus v levém pruhu, natož osobák!!

   Pokud už chceme procházet dále od hráze v libovolném směru, mělo by to být pro vlastní bezpečnost vždy za svodidly, všichni účastníci budou rozhodně klidnější, nesmíme zapomínat na fakt, že i ornitolog a fotograf je chodec a tím pádem účastníkem silničního provozu, byť právě pozoruje racka velkého :-) !

   Jen relativně bezpečným místem je malá odstavná plocha na pravé straně ve směru na Mikulov, nechá se tady při troše umu a štěstí slušně zaparkovat a jsou li k sobě lidé ohleduplní, vejde se sem aut i několik. 

   Nesmíte ovšem narazit na člověka, kterej nechá stát auto uprostřed téhle plošky a na prosbu aby popojel, aby se tam vešel ještě někdo další, vám odpoví něco v tom smyslu, že už se rozhodně nebude vracet přes silnici zpátky, když sčítá lysky a je to důležitý mezinárodní projekt 😄, takže máte smůlu a nebo riskujete, že vám někdo, kdo si zrovna na hrázi při jízdě ladí rádio, nedává pozor a urazí vám v tom lepším případě zadek jenom od auta...

   Takhle nesený stativák je nejlepší cestou, jak o něj přijít a ještě přijít do neštěstí! (Pán na snímku promine doufám :-( ), ale člověk už je relativně v bezpečí na druhé straně, ale stativové nohy takto vytažeté jsou jestě dobře metr a půl za vámi, jsou tenké a z vozidla jen těžko viditelné! Černé nohy stativu na tmavém pozadí asfaltu si přímo říkají o malér...

   Chodníček na levé straně při zábradlí je velmi úzký, dávejte pozor i když jen budete obcházet pozorujícího kamaráda či kolegu, auta za vámi projíždějí opravdu blizoučko!

   Na svodidlech odstavné plochy svítí svíčky a vlaje vlajka motorkářů. Vyhasl zde naprosto zbytečně mladý lidský život a vzkazy kamarádů napsané fixem na ploše svodidel vhánějí slzy do očí a připraví po těle husí kůži.

   Nedopusťme ve své honbě za koníčkem či jedinečností, aby k tomu pomníčku přibyl ještě další s nápisy kamarádů ve stylu "Počkej tam na mne a půjdem zas spolu na ptáky"...