Podvečerní náladovka

   Jaro je v plném proudu, ze zimovišť se vracejí poslední opozdilci, zrovna včera jsme slyšeli dole od potoka pod domem zpívat slavíka, udělal nám velikou radost. V budce pro rehky už samička sedí na snůšce pěti vajíček a v budce pro konipasy, kterou jsme věšeli někdy začátkem března, už také pilně pracují na výchově nové generace třasořitek. Kvetou ovocné stromy v sadech nad námi a hukot pilných včeliček je slyšet daleko do kraje.

   Dnes pojedeme pověsit dvě nové budky pro krutihlavy do starého ovocného sadu pod Hazmburk, tak snad nebudou na své nové nájemníky čekat dlouho :-)

  Krásnou neděli vám všem.

Honza

Ptačí jaro pod Hazmburkem

   Kdyby mi někdo ještě před několika lety řekl, že se ještě někdy budu stěhovat, asi bych mu řekl, že se dočista zbláznil. Ale život je někdy zajímavý v tom, že nastaví svá kolečka běhu tak, že se roztočí směrem, který jste třeba vůbec nepředpokládali.

   A tak se stalo, že jsem na začátku února změnil svůj život a přestěhoval se do malé vesničky na úpatí Českého středohoří pod starobylý hrad Hazmburk.

   Je tu krásně a hned jak jsem první den ráno otevřel dveře do zahrady, přivítal mne svým zpěvem strnad obecný a tak jsem tímto žlutavým kanárkem naší domácí ptačí říše začal psát svůj letošní domácí "birdlist" 😉

   Nedaleko domu je velký, asi osmi hektarový rybník, kolem něj a na něm doopravdy živo. Doposud jsem v okolí