... praví jedno staré moudré české přísloví a mně nezbývá nic jiného, než mu dát zapravdu ...
Jako statisíce dalších, tak i nás nakonec přece jen dostihla noční můra jménem Covid. Marušku horečky a špatné dýchání o týden dříve než mne, mne pak ale s o to větší intenzitou. Byli jsme oba rádi, že jsme se doplazili na wc, zatopit a nebo přiložit v krbovkách, něco málo sníst a zase vyčerpáním padnout zpátky do postele.
Člověk měl najednou spoustu času o všem přemýšlet, protože nic jiného dělat stejně nešlo a tak si v plné síle uvědomil, jak neskutečná je v tomto okamžiku pomoc zvenčí nebo byť jen upřímně myšlena nabídka pomoci.
A tak tady a teď děkujeme s Maruškou úplně VŠEM, kdo nám v této nelehké chvíli pomohli ať už nákupem, nanošeným dřevem do chodby, uvařeným jídlem, nezištně dovezenými léky hned a bez odkladu, aby nám mohli pomoci, každodenními telefonáty či smskami s dotazem, jak nám je a přáním brzkého uzdravení nebo jinou pomocí.
Také na tomto místě nesmíme zapomenout ,,poděkovat,, těm, kteří nám ukázali, jak to k nám mají doopravdy nastavené a my už dnes víme, jak se podle toho máme zařídit.
Tenhle příspěvek není o focení, ale opravdový život přece není jen o tom focení, nemám pravdu? ☺
Krásné, konečně snad už doopravdy přicházející jaro vám všem a ještě jednou naše veliké DÍKY!!!
Vaši Honza a Maruška
PS: příště už zase o focení, slibuju ☺
