Miluji ten kouzelný okamžik, kdy na kraj kolem domu i zahradu pomalu padá soumrak. Všechno se chystá ke spánku, jen slavík z keřů dole u potoka nádherně zpívá světu a jeho vyvolené samičce. Zdatně mu k tomu sekundují ještě žáby, co ladí orchestr k jejich nočnímu koncertu.
Někteří ptačí opozdilci si na větvičkách před spánkem urovnávají svá pírka a světe div se, to ještě zcela jistě už docela poslední včelka spěchá do svého Maruškou umně malovaného úlu...
Za kopce Českého středohoří zapadá Slunce. Odkvetlé chmýří pampelišek jako tisíce světlušek prosvětluje zahradu a siluety lip pojmenované po našich dětech hrdě hledí do přicházející noci.
Tak dobrou noc zahrado, dobrou noc všem a zase zítra! ☺
Žádné komentáře:
Okomentovat