Je pátek 27. srpna 2021 odpoledne a já cosi kutím u nás na zahradě pod domem. Krásné počasí a lehký vánek dělají ten čas ještě příjemnější.
Najednou zaslehnu důvěrně známé švitoření vlh. Zahrada je v ten okamžik plná drzích špačků a moje první domněnka je, že se hlas vlh naučil některý z těch kropenatých loupežníků. Pomalu dojdu mezi jabloně a hrušky obalené chutnými plody a bedlivě poslouchám, odkud to vlží volání jde. Zdá se mi však, že ptačí hlasy jdou odněkud mimo zahradu.
V ten moment mi padnou oči na dráty elektrického vedení u cesty, která vede do místních ovocných sadů. A na drátech tam jako vlaštovek sedí opravdu několik vlh pestrých!! Letím domů pro foťák a burcuju odpočívající Marušku. ,, jsou tu vlhy, jsou tu vlhy! ,, volám na ni už zase v běhu s teleobjektivem v ruce. Než ke mně Maruška pomalu došla, zahlédla již jen odlétající hejnko kamsi do ovocného sadu... Bylo jich celkem devět. O náš krásný zážitek se dělím ve zprávě s kamarádem Mirkem Žižkou a oba se shodujeme, že když my jsme letos nebyli dole v Deltě, přinesly nám vlhy pozdrav tamodtud ony.
Ať už to bylo jakkoliv, bylo to překrásné zpestření jednoho letošního letního dne ☺...
Žádné komentáře:
Okomentovat